Velikonoční voda

aneb jak to vlastně bylo doopravdy

Léto je pomalu za námi a já mám konečně trochu času povyprávět vám o tom jak to vlastně bylo s naším výletem na divokou vodu. Je to už vcelku dlouhá doba, ale naštěstí si vše velice dobře pamatuji. Vše začalo v pátek po šestnácté hodině

já netrpělivě vyhlížel ostatní

,řidič byl připraven

a nadopován přípravky proti usnutí, jenomže to bych nesměl míti v posádce Karolínku, Andrejku, Kačenku a Verunku

Trvalo několik dalších dlouhých hodin, než se všechna děvčata sbalila a nalodila

. Krajina jež jsme projížděli byla překrásná, ty ploty, tráva, stromy, kravičky, ba i dokonce supermarkety, vše jsme s obdivem pozorovali. Na místo našeho táboření jsme dorazili až za tmy, zábava vázla

něco málo jsme popily, zazpívali si

, uspořádali starý čarodějnický rituál

, myslim že jsem Andrejku učil zuřivé pohledy

, které později úspěšně předvedla ve Valči a taky si vzpomínám jak se Kačce rozzářilo srdíčko

když jsem ji sahal na prsa. Koukl jsem na kapitána a řekl, že už jdu spát, odsekla že je ještě noc mladá a že ještě není vůbec opilá

ale já už byl za celý den unaven a tak jsem si šel lehnout a pokoušel se usnout, což nebylo vůbec jednoduché když venku všichni hulákali nějakou písničku o dlouhym Frenkovi. Ráno bylo příjemné