Halucinace

aneb drobné radosti všedního dne

Byl to takový na první pohled obyčejný den, v klidu jsem si kutil na baráku,

kluci si hráli venku s mičudou

holky jim k tomu zpívali údernické písně

a všechno se zdálo býti fajne, když tu náhle se mi zjevil anděl

?Na co čumíš blbečku, si nikdy neviděl anděla?? povídá mi s velice dobře skrytým úsměvem ve tváři. ?Nevšímej si jí, dneska nemá svůj den.? Ozval se hlas na mém druhém rameni

?Ale hovno, přestaň s tou prací a běž ven za klukama, já ti chci pomoct? Oponoval první přízrak. ?Opravdu si myslíš že ti chce pomoct? Skočil jí do řeči anděl na druhé straně.

Trochu jsem se zamyslel,

mno, tak můžu dodělat koupelnu, mít hezkej pocit z dobře odvedené práce a s příjemným pocitem si jít trochu zničenej lehnout

nebo se na všechno vyprdnu a vyrazim do společnosti

pozdravim kamarády

zapomenu na všední starosti

něco málo popiju, samo sebou v rozumné míře

a tak jako tak si pujdu trochu zničenej lehnout.

Dál už to byla jasná volba, zapoměl jsem na anděly a vyrazil ven směrem k rybníku, našel jsem u břehu kotvit jachetnici,

no jo, je to jasný, dneska vyrazim jachtit křížem krážem po mim rybníku osudu vstříc, kapitána nebyl problém najít

a tak jsme co nevidět vypluli. Po několika hodinách plavby mne přepadla únava, když tu najednou jsem v rozbouřené hladině rybníka zahlédl odraz nedalekého majáku

Tady zakotvíme, zvolal jsem nadšeně, hlídejte loď a já zbalim nějaký buchty

Znovu jsem se zamyslel,

vždyť já přeci nekouřim a taky by se mohli tvářit trochu smyslněji

Jeden z andělů pořád mumlal ať už jdu raději domů, že už mám dost a podobný nesmysly, moc jsem ho už neposlouchal,

a viděl jsem lehce rozmazaně, napadlo mě že mu dám hudlana, ale pak si všim že mu nekoukám do očí, naštval se a zmizel. Tak sem poslech druhýho anděla